Co je léčba zářením

Již krátce po objevení radia v roce 1898 se začalo využívat léčebných účinků ionizujícího záření v onkologii. Od té doby tato léčba prodělala obrovský pokrok, za kterým stojí zejména využívání umělých radioizotopů a vývoj přístrojů, které „vyrábí“ ionizující záření – tzv. lineárních urychlovačů. Ionizující záření je neviditelné záření, které ničí nádorové buňky.

Radioterapie je dnes používána k léčbě takřka 50 % zhoubných nádorů a její úspěšnost je u onemocnění, které se ještě nerozšířilo do dalších tkání, značně vysoká. Předpokladem úspěšné léčby je možnost dodat účinnou, tedy dostatečně vysokou dávku záření do nádoru při současném šetření okolní zdravé tkáně, což velmi záleží na dobrém technickém vybavení pracoviště.

Aplikaci celkově naplánované dávky záření, kterou vyjadřujeme v jednotkách gray (Gy), musíme rozložit do řady dílčích frakcí. Zpravidla bývá podána jedna frakce - dávka - denně (normofrakcionace), nemocný může však být ozařován i vícekrát denně (tzv. hyperfrakcionace). U některých typů nádorů je naopak výhodnější aplikovat vyšší dávku záření 1-3x týdně (hypofrakcionace).

Podle uložení zdroje ionizujícího záření a způsobu provedení dělíme léčbu zářením na radioterapii zevní (teleterapii) a vnitřní (brachyterapii). Podle cíle, kterého chceme léčbou dosáhnout, dělíme radioterapii na kurativní a paliativní. Cílem kurativní radioterapie je vysokou dávkou záření nádor zcela zničit. Účelem paliativní radioterapie je odstranit potíže způsobené nádorem, například při bolestech či krvácení nebo těmto potížím předejít, například při postižení kostí.